Strasti a pasti

Milá babičko,

už jsi rozdýchala tu naší poslední historku o ilegálním přechodu hranic? Ještě teď se celá rodina papá Garyho láme smíchy v pase. Teď už víš, že tvoje povedená dcera, moje mamá, je ilegálně v Peru a jelikož se máme za měsíc vracet všichni tři zpátky do Evropy, musí tu svojí situaci co nejrychleji vyřešit. Jak? Tak čti dál…

Kolik stojí zpáteční letenka pro rodinu do Peru? Ty ceny se moc nemění. Je to pořád kolem 25.000,- Kč za jednoho. Dítě do dvou let sice platí jen 10 % ceny, ale musíš přičíst všechny taxi a poplatky a jsme na 55.000,- Kč za celou rodinu. To už letenka, kterou by nikdo nerad zmeškal.

Asi ti nebude moc dlouho trvat pochopit, že ten, kdo prakticky nikdy do země nevstoupil z ní ani nemůže odejít, v našem případě odletět. Což je mnohem větší prolém, než by se zprvu zdálo.

Jak by jsi to vyřešila ty, babi?

Správně, tak jak by se mělo? Myslíš, poslat naší mamá na pár týdnů trvající cestu autobusem do Santiaga v Chile? Tam by jí udělali nový pas a legálně by se vrátila do Peru. To je rozhodně ta nejlepší, ale i nejdražší varianta. Bohužel úplně nereálná vzhledem k našemu finančnímu rozpočtu.

Pak tě asi napadne obrátit se na českou ambasádu v Peru. To taky moje mamá udělala.
Jsou Velikonoce, to znamená, že ambasáda má zavřeno čtvrtek, pátek — to jsou státní svátky v Peru, a pak také v pondělí — to je volno zase u nás v ČR. Trvalo dohromady 10 dní, než paní konzultantka měla volno a pak jen řekla:

„Vy jste ilegálně přešla hranice?! Tak to se nám tady ještě nestalo. No, my vám s tím rozhodně nepomůžeme. Jediné, co pro vás můžeme udělat je vystavit vám nouzový cestovní doklad. Obraťte se na migrační policii…“

A tak šla moje mamá na migrační policii. Čirou náhodou se nabídl náš potetovaný strýček Niky, co se zrovna vrátil z mexického města Tijuana, že nám bude dělat doprovod. Škoda, že stýček Niky nemá svůj vlastní Papá blog. To by byly jinačí příběhy. Stríček Niky se moc netají svojí lehce mafiánskou minulostí a zkušenostmi s prostitutkami a vůbec těm věcem, kterým já ještě vůbec nerozumím. A teď si představ tu situaci, jak společně dojdeme před migrační policii a před ozbrojenými hlídači před vchodem se ptá strýček Niky mojí mamá, která mě chová v náručí:

„A co ty tady vlasntně potřebuješ?“

„Ále… Za půl roku mi prochází pas a nedali mi vstupní razítko. Tak jsem tu ilegálně a musím to nějak vyřešit.“ odvětí jakoby nic moje mamá.

„Ty jsi blázen! A to jdeš sem na toto místo?! Jestli tam vstoupíš, tak už se odtud nedostaneš. Zavřou tě a budou tě držet tak dlouho, dokud tvůj partner nezaplatí pěkně mastnou kauci. Už tady na tebe čekají! Ty asi vůbec nevíš, co dělají ve vězení takovým holkám jako jsi ty.“

„Copánky to asi nebudou, že?“

Konec legrace. Vracíme se raději domů, kde už na nás čeká papá Gary a celá rodina.

„Tak jak to dopadlo?“ ptá se Gary.

„Nešla jsem tam. Niky říká, že mě hned zavřou. Mám z toho strach.“

Papá Gary se nejdřív drží za hlavu a pořád opakuje něco o tom, jakej je ten Niky blbec a pak povídá:

„Tady nejsi v Mexiku. Nikdo tě jen tak nezavře. A už vůbec ne kvůli tomu, že tu jsi ilegálně. Zítra tam půjdeme spolu.“

Moje mamá a já volíme prezidenta na české ambasádě v Limě. To jsme ještě vůbec netušily, že sem za pár měsíců půjdeme ještě několikrát.

 


Ráno jdeme všichni společně na migrační polici, která sídlí v něčem, co vypadá jako pevnost Boyard obarvená na vojenskou zelenou.

Velmi příjemný obtloustlý pán s námi sepisuje protokol.

„Tak, teď už to jen podepíšete, že jsme vás zatkli a že vás vyhostíme ze země.“

„Cože?!“

Moje mamá mluví plynule španělsky, ale teď vypadá, že vůbec nerozumí.

„To je to jediné, co pro vás v tuto chvíli můžeme udělat,“ pokračuje ve svém vysvětlování pán policista, „vyhostíme vás ze země a bude vám zakázán vstup na pět let. Ale nebojte se, protože máte dceru s peruánským občanstvím, můžete zažádat o vstup dříve.“

„Pro mě za mě, ať si mě klidně vyhostí.“ myslí si pro sebe moje mamá.

„A jak dlouho tento vyhošťovací proces trvá?“ ptá se papá Gary.

„Dva až tři měsíce. A je zdarma! Gratis! Celý ho hradí stát.“ podotýká pán.

To nepřipadá v úvahu. Nám zbývají 2 týdny do odletu.

Pán policista nám poradil, abychom jeli znovu na hranice s Chile, ilegálně je přešli a zkusili to znovu s novým pasem a že celý protokol smaže. To je sice fajn, ale riskovat to znovu na peruansko-chilské hranici, na to se mamá moc netváří. A co teď?

Vypadá to, že mámino trápení nemá konce.

Mamá a papá se radí, co dál. Vzít si právníka? A pokusit se celý ten byrokratický proces urychlit?

Má to jeden háček, právníci v Peru jsou velmi zkorumpovaní a je zde velká pravděpodobnost, že jen vyhodí peníze za právníka, který pak jen spráskne rukama a řekne: „No se puede hacer nada — Nedalo se nic dělat.“

Mamá začáná být zoufálá. Sedí doma s tátou nad mapou a radí se, co bude dál. Nakonec mamá navrhuje, že pojedeme všichni společně do jedné z nejchudčích oblastí Peru a zkusíme to na hraničním přechodu Desaguadero s Bolívií.

Tento přechod je proslulý pašováním všeho možného i nemožného. Navíc tam má papá Gary strejdu, u kterého můžeme přespat a navíc! Pozor! Máme přece pořád ten pytel hraček, co jsme vezli z Čech chudým dětem a tohle je ideální příležitost. „Karma mi to určite vrátí!“  rozhazuje mamá nadšeně rukama. A je rozhodnuto.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Yasmin Autor článku:

Napište první komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *