PŘES ALTIPLÁNO DO BOLÍVIE

Milá babičko,

dneska nás čeká cesta na konec světa. Do míst přesahující 5000 metrů nad mořem. Zatím ti jen můžu potvrdit, že jsem to přežili. Ale vyřiď ostatním maminkám s miminkama jako jsem já, ať to raději nezkouší.

 

pondělí 5. 3. 2018

CESTA DO BOLÍVIE

Skoro všichni turisté, kteří dorazí do Atacamy si zde po pár dnech kupují Tour de Salar de Uyuni. Tři dny, dvě noci včetně ubytování a stravy. Cena za jednoho 100.000 pesos (3500,- Kč). My těm chilanům nevěříme a jedeme vlastní cestou. Bereme autobus v 11 dopoledne do Uyuní. Cesta trvá 9 hodin a projíždíme kolem nejvyšších vrcholků And přesahující 5 000 metrů nad mořem.

Celou cestu jsme přilepení na skle a pozorujeme překrásnou barevnou a neustále měnící se krajinu. Bílé vrcholky se zdají být na dosah ruky. Stáda lam a alpac jsou všude kolem. Míjíme také laguny plné plameňáků.

Přála bych si tu být vlastním autem, abychom mohli zastavit na každém rohu a fotit a zírat a možná taky umírat na nedostatek kyslíku. Mojí mamá se těžko dýchá, papá si stěžuje na bolest hlavy. Když mě mamá uspává u pohádky, slyším, jak těžko popadá dech. Vzadu v autobuse jsou další dvě o trochu starší děti a hrozně zvrací. Mě je sice teprve rok a půl, ale vůbec nic mi není. Čím to?

Moji rodiče to nechápou. Mamá, která vyrostla v Čechách, kde nejvyšší kopeček je směšně vysoká Sněžka a papá, který je z přímořského města Limy, mají mimčo s nějkou super H-E-R-O krví?

Ač bychom tomu zprvu nemuseli věřit, velmi důležité je i období před narozením, tedy období prenatální. A já jsem perfektním příkladem toho, že když se mnou moje mamá strávila v těhotenství pár týdnů mezi třemi a čtyřmi tisíci metry nad mořem, dostatečně mě to vybavilo na další roky života.

Řeknu ti, není to hezký pohled na cestující v autobuse. Všichni vypadají na umření. Za to je to nádherný pohled ven do krajiny. Dívám se na tu nehostinnou krajinu a přemýšlím o dokonalosti světa. O lidské hlouposti. O té absolutní správnosti všeho kolem nás. Celého vesmíru.

Jak mohou existovat nějaké hranice? Násilí? Rasizmus? Kdyby tady v té krajině měl strávit s holým zadkem pan prezident, žebrák, černoch, běloch, katolík či bezvěrec, všichni bez rozdílu budou trpět zimou a bát se o holý život úplně stejně bez rozdílu.

A ten klid a mír. A nekonečno. A ta síla přírody. Má nás naprosto v hrsti.

Milujte se lidi. Milujte všechno co je. Nic víc nic míň.


V noci přijíždíme do šeredně ošklivého města Uyuní. Tady už království krále Miroslava skončilo. Zpívat je tu určitě také zakázáno.

Ještě ten samý den kupujeme na zítra exkurzi na solnou pláň. A jdeme se ubytovat do hostelu. Uvítá nás velice nepříjemná paní. Manželská postel bez sprchy za 70 bolivianos (230,- Kč).

Tady v pravo na obrázku je srdce z kamene. Mamá to fotila za jízdy, tak je to trochu rozmazané.

 

Bolívie je hodnocená v různých anglických a amerických denících jako World’s unfriendliest nation — nebo-li nejnepřátelštější národ na světě. A víš co? Mají to opravdu zaslouženě.

Bolivijci nesnáší turisty. Nám často ani neodpověděli (a to celá naše rodina mluví plynule španělsky), otočili se zády a dělali, že neslyší. Nebo také moc rádi lžou a co je nejvíce paradoxní, že přesto že prodávají například v obchodě se suvenýry, nechtějí je turistům prodat. Líbí se ti to? Tak si to kup a nebo mazej a kup si to jinde.

Pozor! Není radno je házet všechny do jednoho pytle. Potkali jsme celou řadu velmi milých lidí. Otázkou však zůstává, kde se ve zbytku národa bere tolik zlosti a nenávisti?

Někdo říká, že je to dáno stovkami let utlačovní španělskými dobyvateli, ale můj papá Gary říká, že je to dáno propagandou levicového prezidenta Evo Moralese a velmi pečlivě vypracovanou propagandou proti západně a demokraticky smýšlejícím národům.

A tak nám nezbývá než jen popřát bolivijcům, aby se méně dívali na televizi a více kolem sebe. Ostatně tak jako mnohým čechům a vlastně všem národům na této planetě.

Bolivie ovšem také patří mezi nejlevnější země na světě. Jen si představte, že spoustu věcí na ulici koupíte jen za 1 boliviano.

Třeba 2 dcl čerstvě vymačkaného džusu nebo jeden malý chleba, Lízátko a jiné pochutiny jako třeba želatinu v kelímku nebo pár čerstvě uvařených křepelčích vajíček. 1 boliviano jsou zhruba 3 české koruny. To samozřejmě neplatí, pro ty super turistické trasy, kde není nouze o bílé tváře. Tobě milá babičko, by to prodali klidně za 20ti násobek.

 

 

 


úterý 6. 3. 2018

UYUNI

Milá babičko,

dneska vyrážíme hned dopoledne jeepem na Salar de Uyuni. Největší solnou pláň na světě. Jedeme v perfektním složení: mladý pár z Chile, sourozenci z Peru, jeden argentinec a my tři. V autě vládne skvělá nálada.

První zastávka je na hřbitově starých vlaků. historické lokomotivy a vagóny, které se v 19. století proháněly Jižní Amerikou, nyní tiše korodují kousek za městem. Takové historiské muzeum, které si můžeš prolézt ze všech stran.

 

Na to, že jsme na poušti, zrovna trefíme jeden ze vzácných dní, kdy hustě prší. Leje jako z konve. Jedeme teda kousek za město, kde máme volný čas nakoupit tradiční cetky a suvenýry. Zůstáváme na výborný oběd a pak už rovnou jedeme na Salar de Uyuni.

 

 

 

 


Milá babičko,

nezapomeň se podívat na další dopis. Píšu ti z největší solné pláni na světě a byl to nezapomenutelný zážitek…

SALAR DE UYUNI — BOLÍVIE

 

Yasmin Autor článku:

2 komentáře

  1. Děda Víťa
    Červenec 9, 2018
    Odpovědět

    Milá Yasminko, děda je na tebe pyšný, i na mamku.👍Jste kabrňáci. Je to nádhera.😘

  2. Yasmin
    Březen 30, 2019
    Odpovědět

    Díky dědo, brzy budu psát nová dobrodružství,pozdravy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *