Jezero Titicaca a plovoucí ostrovy Uros

Milá babičko,

do našeho odletu zbývají dva týdny a my tři jsme dneska v noci přijeli po dlouhých 26 hodinách autobusem do Puna ke stýčkovi Condori. Mamá si přijela pro razítko do svého nového pasu a moc času už nám nezbývá, takže to musí vyjít. Přivezli jsme s sebou velkou krosnu plnou plyšáků, pastelek a hraček pro děti v nouzi a taky ruličku dolarů, kdyby náhodou…

Je 16. března a v Punu právě skončilo období dešťů. Přes den svítí až pálí vysokohorské slunce (jsme ve výšce 3 800 metrů nad mořem) a noci je ukrutná zima. Teplota padá až k nule a tyhle primitivní domky bez topení a teplé vody jsou pro nás velkou zkouškou.

Strýček Condori je stělesněním pohostinosti a vřelosti sama. Ten by se rozdal. Nemůže se dočkat, až nám ukáže plovoucí ostrovy, svojí dceru, dva syny a taky všechny sousedy. Když sedíme u něj doma na posteli tak obvolává všechny svoje známé a dává jim k telefonu mojí mamá, která vyjímečně mluví anglicky a předstírá, že nerozumí španělsky. Strýček se nadýmá pýchou a vypadá, jako by hostil anglickou královnu.

Svým kamarádům pak povídá: „Mám tu na návštěvě jednu američanku. Z Evropy. Hehehe a mluví anglicky a pak také jejich divnou řečí. Řekni něco,“ vybízí stýček mojí mamá.

Ta nevynechá jedinou příležitost ukázat krásu českého jazyka a předvést klenot v jeho nejkrásnější formě: „Strč prst skrz krk třistratřicettřikrát.“ Pak se ozve dlouhé fíííhááá a údiv všech posluchačů je dovršen. Následuje pár českých vtipů přeložených do španělštiny a hlavně typický český černý humor. To už všem tečou slzy a mamá je spokojena, že Česká Republika zůstane ještě dlouho v paměti všech peruánských posluchačů.

Dopíjíme čaj z koky a vyrážíme společně k přístavu ve městě Puno. Turistické lodě s kapacitou kolem 20-30 míst tu vyrážejí podle obsazenosti každou chvíli. Po půl hodině plavby připlouváme k malému ostrovu z rákosu. Vítají nás místní obyvatelé v překrásných barevných krojích a berou nás na malou prezentaci k sobě do chatrče. Vysvětlují nám historii a techniku stavby těchto ostrovů.

 

 

Je zde více jak 80 ostrovů. Každý ostrov má svojí kotvu. Když chce vesnice změnit své místo, jednoduše jí vyndají a plují o kousek dál.

Strýček Condori se s nimi baví jejich vlastní řečí zvané Aimara (ajmara). Tento jazyk stejně jako kečuánština pomalu vymírá a to hlavně kvůli tomu, že mladí lidé nemají iniciativu se ho učit. Je složitý a stará generace pomalu zapomíná, jak tento jazyk psát.

Nabízejí nám spoustu suvenýrů vlastní výroby. Za trojnásobnou cenu než na pevnině. Je vidět, že turistický ruch jim svědčí a dopřává jim mnohé vymoženosti, jako jsou plazmové televize a solární panely. Naštěstí je umí před turisty krásně maskovat. Přispíváme jim nějaký ten děravý groš a doufáme, že jim tento turistický ruch pomůže udržet jejich tradice a původní styl života, co nejdéle. Za chvíli odplouváme tradiční rakosovou lodičkou na další ostrov.

Tyto rákosové lodě se už dávno nedělají jen z rákosu. Vnitřek je tvořen hlavně pet lahvemi od coca-coly a vnějšek je obalen rákosem. Rozhodně to lépe plave a déle vydrží, jak nám vysvětlují místní. 

Za zhruba 200 soles (1400,- Kč) si tady můžete pronajmout vlastní chýši a strávit tu s partnerem romantickou noc uprostřed ostrova Titicaca. Jsou zde i malé restaurace nabízející tradiční smažené pstruhy s rýží a samženým banánem.

Loučíme se a vracíme se do sluncem zalitého města Puna. Musíme se připravit na zítra. Mamá si jede na hranice s Bolívií pro razítko do nového pasu.


 

Brzy ráno vyjíždíme na hranice s Bolívií do města Desaguadero. Hraniční přechod proslulý dovozem až 70 % pašovaného zboží z Bolívie. Oba státy jsou rozděleny malým mostem přes jezero Titicaca. Na jedné straně je peruánská celnice a o 200 metrů vedle bolivijská celnice.

Po příjezdu do města jde moje mamá hned k okénku pro vstup do Peru. Za okýnkem sedí moc milý pán a mamá mu vysvětluje její situaci. Pán vypadá opravdu ochotně jenže:  „No se puede — To nejde. Nemůžu vám dát vstupní razítko když nemáte žádné výchozí razítko. Jděte to zkusit na bolivijskou stranu.“

Jdeme tedy přes most na druhou celnici a dozvídáme se to samé: „No se puede — To nejde. Nemůžu vám dát výchozí razítko když nemáte žádné vstupní razítko. Jděte to zkusit na peruánskou stranu.“

… Kocourkov …

Takhle jsme to přešli tam a zpátky ještě několikrát až to papá Gary nevydržel a rozkřičel se na celou bolivijskou celní správu: „Entonces mi mujer esta en el aire?! Takže moje žena je někde ve vzduchu?! Nemůže ani do Peru, ani do Bolívie. Co teda máme dělat?“

Najedou se tam objevil nějaký chlapík a vzal si tátu stranou na ulici. Dlouho se o něčem dohadovali, papá mu několikrát ukázal mámin pas a pak ten chlapík s tím pasem někam odešel.

„A neukradne mi ten pas?“ Ptá se máma táty.

„Prosim tě, nech si ty tvoje české nálady na potom. Horší už to teď být nemůže.“ Odvětí papá přísně a začne si rozdělovat 200 dolarů do několika různých hromádek a schovávat si je po kapsách. Za pár minut už mizí s chlapíkem v postraní uličce.

My si zatím hrajeme na ulici a procházíme malé obchůdky s jídlem a pitím. Uběhly dobré dvě hodiny, když konečně vidíme opět papá Garyho.

Řehtá se na celé kolo a bere nás trochu stranou od davu lidí, aby nám to mohl vyprávět.

„To bylo úplně jako ve filmu! Ten chlapík chtěl 100 dolarů pro šéfa a 40 dolarů pro sebe. A že ti to razítko dají. Ale jak ti dva viděli ten tvůj americkej ksicht v cestovním pasu, došlo jim, že by z toho mohlo kápnout mnohem víc a zvýšili cenu na dvojnásobek.

A tak říkám, že to ruším a že jedeme do Tacny, že mě to vyjde levněji. To víš, riskoval jsem, pro tebe… Nakonec jsem vytáhl 20 dolarů, co jsem měl tady v téhle kapse a jako že víc nemám. A bylo to. Tady to máš.“

„Huráááá.“ mamá jásá a skáče a mává tím svým emergency zeleným cestovním dokladem s novým razítkem.

Konečně se vracíme legálně všichni ke strýčkovi Condorimu a zítra nás čeká výlet do hor a dětských školek, abychom rozdali dárky, které jsme přivezli.

Díky karmo. Opět jsi nezklamala.

 

 

Yasmin Autor článku:

Napište první komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *