Lagunas Escondidas — Chile

Milá babičko,

víš, jak vypadá pravý extra levný super low-cost cestování v peruánském stylu? Tak, že cestuješ na místa, kde máš příbuzný. A to jde docela lehce, když má můj papá několik desítek tetiček a strejdů.

Pamatuješ si, jak se jednou moje mamá ptala táty, kolik má bratranců a sestřenic? Ten jí na to jen řekl: „To po mě přece nemůžeš chtít, abych to spočítal.“ On by to taky nespočítal, ale když to vezmu tak od oka, tak to máme:

  • plus mínus 15 sourozensců jeho rodičů,
  • každý má plus mínus kolem 5 dětí,
  • a připočítej také ty děti, které jsou přibrané za vlastní neboli přiženěné a přivdané,

tak to máme kolem 90 bratranců a sestřenic a myslím, že kdybych se hodně snažila, tak jich těch 100 určitě bude.

Je to prostě nádhera, tyhle velký rodiny. Člověk se přiučí hodně o tolerantnosti, pochopení a také pomoci druhým. Rodina, to je v Peru něco posvátného. Né tak jako v Čechách, kde spoustu lidí umírá opuštěných a zapomenutých svými vlastními příbuznými. To by se vám v Peru nestalo.

Přístav Ilo, Peru.
Cesta z Limy do Tacny nám trvala více jak jeden den. 1231 km.

 

 

 


Sobota 24. 2. 2018

TACNA — PERU

Zpátky k našemu výletu.

My tři a můj strejda Robbi jedeme k jejich tetičce do města Tacna na jihu Peru. Je sobota a mi po 26 hodinách strávených na cestě v několika autobusech přijíždíme k ní domů. Je to neskutečně přátelská rodina. Nejen, že nás tu živí, oni nás vysloveně vykrmují. Jsme tu úplně jako doma. Tetička žije v domě na okraji města se svým manželem a dvěmi dcerami a jejich dětmi.

792 km z města Arica do San Pedro de Atacama v Chile

Tacna to je město v poušti, poměrně čisté, bezpečné a dokonce i s vegetací a upravenými parky pro místní starousedlíky. Že by vítr z poevropštělého Chile? Je konec února, to znamená vrcholné léto. Přes den úmorná vedra a v noci vane příjemný větřík.

Moje mámá, papá a strejda Robbi si užívají rodinné sešlosti a hodování u sklenky vína. Občas podnikáme malé výlety po okolí a také jedeme do krásného rybářského městečka Ilo, kde jsou na moři vidět skupiny divokých lachtanů.

O pár dní později v pátek jdeme všichni společně místním taxíkem (tzv. colectivo) na hranice a také do městečka Arica v Chile. Rozdíl mezi Peru a Chile je obrovký a viditelný na první pohled. Upravené malebné městečko se španělsky vyhlížejícími restauracemi, dětské hřiště, panelové domy, uklizeno a pořádek.

Celý den strávíme na pláži a také na vyhlídce nad městem. Večer se loučíme s našimi přáteli a vyrážíme už sami přímým nočním autobusem do San Pedra.

Tady v pravo se podívej, jak obrovské to Chile je. Je zde vyznačená cesta z města Arica do San Pedra de Atacama. Ujeli jsme vzádelonst, která je srovnatelná s cestou například ze slovenských Košic do Karlových Varů. A přitom to vypadá, jako nic.

 

 


Sobota 3. 3. 2018

SAN PEDRO DE ATACAMA — CHILE

Milá babičko,

jsme zrovna s mojí mamá a papá v městečku San Pedro de Atacama. Už ráno se zdá být kolem 30 °C. Moji rodiče jsou hodně překvapení, když se ubytujeme v hostelu nad nádražím a na postelích máme připravené několik silných teplých přikrývek. Asi to tu zapomněli?  

Výhled z autobusu na cestu vedoucí do města San Pedro de Atacama

Bydlíme v maličkém pokoji kde jsou tři palandy pro 6 lidí. Cena za jednoho je 20.000 pesos (700,- Kč). Po obědě vyrážíme na exkurzi ke ztraceným jezerům.

Atacama je nejsušší poušť na Zemi. Je udáváno, že v jejím středu se nachází oblasti, kde podle měření neprší po stovky až tisíce let.

 

Nádražní kavárna kde si dáváme po příjezdu výbornou snídani. El Diablito znamená Ďáblík.
To jsem já, Mína. Slunce tu pálí hned od brzkého rána.

Atacama je typická náhlými teplotními výkyvy. Teploty se zde v letním období pohybují od 0 °C v noci až po 50 °C přes den.

 

 

 


Sobota 3. 3. 2018

LAGUNAS ESCONDIDAS

Je příšerný vedro. V autobuse se nedají otevřít okna a klimatizace nefunguje. Je tu nejmíň 60 °C, možná víc. Všichni se přehříváme. Cesta je prašná, drkotavá skrz množství balvanů a nehostinou poušť.

Vulkán Licancábur ‎5,916 m n. m.

Na místě platíme 2000 pesos/osobu a jdeme se rovnou vykoupat do první laguny. Voda je tu průzračně modrá a kolem dokola bílá sůl. Fascinující pohled. Celé je to zasazené v hnědo-červené až černé poušti a kolem dokola se tyčí zasněžené vrcholky vychaslích vulkánů.

Já, Mína. Sedím ve slaném potůčku, který teče mezi lagunami.

Voda je prý 5x slanější než mrtvé moře (a to je 30x slanější než Středozemní moře). Zdá se, že se dá ve vodě i chodit. Rozhodně né plavat. Je to vtipný. Dalo by se říct, že se doplazíš do středu hluboké laguny a tam si v klidu sedneš třeba do tureckého sedu.

Vydáváme se po pěšině kolem šesti lagun až k té poslední sedmé.

Největší a nejhlubší laguna. Dá se tu koupat a je tu hlava na hlavě. Mamá pózuje o kousek vedle.
Moje famílie a ty barvy!

 

V ostatních lagunách je koupání zakázáno. Je to lákavá podívaná.

V 6 hodin večer se vracíme zpět a se zapadajícím sluncem je cítit také přicházející chlad. Oblékáme si na sebe postupně všechno naše oblečení. Já jdu s mojí mamá spát a táta jde s ostaními lidmi na pivo do města.

Je před námi naše první mrazivá noc a jestli chceš vědět, proč jsme se vůbec nevyspali a jaké nechutnosti se nám tam staly, koukni na další dopis:

Valle de la Luna — San Pedro de Atacama

 

 

Yasmin Autor článku:

Napište první komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *